- prorogativus
-
prōrogātīvus, a, umдопускающий отсрочку (своих предвещаний) (fulmina Sen)
Латинско-русский словарь. 2003.
Латинско-русский словарь. 2003.
prorogatif — prorogatif, ive [ prɔrɔgatif, iv ] adj. • 1800; lat. prorogativus ♦ Didact. Qui a pour effet de proroger. ● prorogatif, prorogative adjectif (latin prorogativus) Qui proroge. ⇒PROROGATIF, IVE, adj. DR. Qui proroge. Acte prorogatif; mesures… … Encyclopédie Universelle
prorogativ — pro|ro|ga|tiv 〈Adj.; veraltet〉 aufschiebend [<lat. prorogativus „Aufschub leidend“; zu prorogare „verlängern“] * * * pro|ro|ga|tiv <Adj.> [lat. prorogativus] (veraltet): aufschiebend, vertagend … Universal-Lexikon
prorogative — ● prorogatif, prorogative adjectif (latin prorogativus) Qui proroge … Encyclopédie Universelle
prorogatif — prorogatif, ive (pro ro ga tif, ti v ) adj. Qui proroge. Acte prorogatif. ÉTYMOLOGIE Lat. prorogativus, de prorogare, proroger … Dictionnaire de la Langue Française d'Émile Littré
prorogativ — pro|ro|ga|tiv 〈Adj.; veraltet〉 aufschiebend [Etym.: <lat. prorogativus »Aufschub leidend«; zu prorogare »verlängern«] … Lexikalische Deutsches Wörterbuch
prorogativ — pro|ro|ga|tiv <aus gleichbed. spätlat. prorogativus> aufschiebend, vertagend … Das große Fremdwörterbuch